Na stránkách Biskupské konference se objevil překlad "kontroverzní" řeči papeže Benedikta XVI. Doporučuji všem, kdo se zabývají rétorikou, její prostudování. Za prvé uvidí, že citát o zlých muslimech si mohl odpustit, az za druhé, že je skutečně vynikajícím rétorem.
Text je dispozici zde.
Friday, September 22, 2006
Tuesday, September 19, 2006
Mediační a probační ostuda - díl první
Úředník léta okrádal stát
PRAHA - Bývalý pracovník ministerstva spravedlnosti Michal Turkovič připravil svého zaměstnavatele o více než milion korun. Bylo to ještě před tím, než se neúspěšně pokusil objednat zboží na falešné faktury ministerstva, přičemž ho zadržela policie. Turkovič přitom na úřadu zůstával i přesto, že jeho nadřízení věděli o jeho odsouzení za podvody, které spáchal v minulosti.
„Při pracovním pohovoru předložil starý výpis z trestního rejstříku. Bohužel si toho naše pracovnice nevšimla,“ vysvětluje ředitel Probační a mediační služby Pavel Štern.
V době, kdy Turkovič nastupoval na místo výpočetního technika Probační a mediační služby, kontrolované ministerstvem spravedlnosti, byl vlastně sám jejím klientem. Byl totiž za jiný delikt odsouzen k veřejně prospěšným pracím.
Pro instituci, která na něj měla dohlížet, objednával počítače, kontroloval faktury a vypisoval veřejné zakázky. Na to, že je odsouzen, se přišlo až v lednu 2005, když mu vypršela roční lhůta, kdy si mohl svůj trest odpracovat. A úřad, ve kterém pracoval, se o něj začal zajímat. „Věděli jsme, že byl pan Turkovič odsouzen k prospěšným pracím. Chtěli jsme ale zabezpečit chod a předání jeho oddělení, tak jsme s ním podepsali ukončení práce až po určité době,“ říká ředitel služby Štern. Turkovič tak na místě zůstal o půl roku déle.
Během něj dokázal připravit ministerstvo spravedlnosti o další statisíce. Když z úřadu odcházel, zůstala po něm škoda za více než milion korun. „Dnes probíhá na Probační a mediační službě hloubková kontrola a zdá se, že škoda bude ještě větší,“ přiznává Štern.
... publikováno v Pražském deníku
Wednesday, September 13, 2006
Hostka nahradí podezřelý Navrátil
Šéf Národního bezpečnostního úřadu Petr Hostek rezignoval na svou funkci. Jako důvod pro náš list uvedl, že chápal své působení v čele úřadu jako dočasné.
"Já jsem se choval vždy jako loajální úředník, a právě proto si myslím, že moje rezignace je to nejlepší, co teď mohu udělat," uvedl. Hostek nastoupil do vedení NBÚ před necelými pěti měsíci. Vystřídal ve funkci Jana Mareše podezřelého z kontaktů se členy skupiny kolem souzeného soudce Berky.
Během Hostkova působení se podařilo úřad stabilizovat a zbavit podezření, že úniky informací pokračují.
Hostek popřel, že by za jeho odchodem byl spor s novým ministrem vnitra Ivanem Langerem. Hostkův NBÚ totiž podal v srpnu žalobu na neznámého pachatele kvůli úniku informací z tzv. Kubiceho zprávy. Podezřelým je právě Langer. "Moje vztahy s panem Langerem i ministerstvem vnitra jsou korektní," uvedl Hostek.
NBÚ patří k nejdůležitějším bezpečnostním úřadům v zemi, má na starosti například bezpečnostní prověrky. Jejich držitelé jsou pak oprávněni pracovat s tajnými informacemi. Kandidátem na post nového ředitele NBÚ je dosavadní náměstek šéfa BIS Dušan Navrátil.
Pokud se jím skutečně stane, bude to znamenat jeho návrat na tento úřad po sedmi letech. Navrátil tu totiž již pracoval jako náměstek tehdejšího ředitele. Už jeho první "přestup" z NBÚ do BIS byl provázen pochybami. Hlavním terčem kritiky byly jeho podezřelé kontakty a obchody z dob, kdy byl ještě poslancem za ODA a později ODS.
Ještě jako poslanec a předseda komise pro kontrolu Vojenského obranného zpravodajství podnikl v roce 1997 cestu do Spojených států. Celou akci tehdy financovala firma Unisys, s.r.o. Bylo to v době, kdy se zároveň ucházela ve veřejné soutěži o realizaci štábního informačního systému pro českou armádu.
Další škraloup na jeho minulosti představuje i krátké členství v dozorčí radě společnosti Informex Group Holding. Předsedou představenstva společnosti byl Antonín Baudyš, v dozorčích orgánech seděli kromě Navrátila i Tomáš Ježek a Petr Čermák. Okolo činnosti firmy proběhla řada policejních šetření – například zakladatel Antonín Moravec přivedl ke krachu Kreditní a průmyslovou banku. Navrátil na svou funkci však včas rezignoval, a nebyl tak policií vyšetřován.
... publikováno v Denících Bohemia.
"Já jsem se choval vždy jako loajální úředník, a právě proto si myslím, že moje rezignace je to nejlepší, co teď mohu udělat," uvedl. Hostek nastoupil do vedení NBÚ před necelými pěti měsíci. Vystřídal ve funkci Jana Mareše podezřelého z kontaktů se členy skupiny kolem souzeného soudce Berky.
Během Hostkova působení se podařilo úřad stabilizovat a zbavit podezření, že úniky informací pokračují.
Hostek popřel, že by za jeho odchodem byl spor s novým ministrem vnitra Ivanem Langerem. Hostkův NBÚ totiž podal v srpnu žalobu na neznámého pachatele kvůli úniku informací z tzv. Kubiceho zprávy. Podezřelým je právě Langer. "Moje vztahy s panem Langerem i ministerstvem vnitra jsou korektní," uvedl Hostek.
NBÚ patří k nejdůležitějším bezpečnostním úřadům v zemi, má na starosti například bezpečnostní prověrky. Jejich držitelé jsou pak oprávněni pracovat s tajnými informacemi. Kandidátem na post nového ředitele NBÚ je dosavadní náměstek šéfa BIS Dušan Navrátil.
Pokud se jím skutečně stane, bude to znamenat jeho návrat na tento úřad po sedmi letech. Navrátil tu totiž již pracoval jako náměstek tehdejšího ředitele. Už jeho první "přestup" z NBÚ do BIS byl provázen pochybami. Hlavním terčem kritiky byly jeho podezřelé kontakty a obchody z dob, kdy byl ještě poslancem za ODA a později ODS.
Ještě jako poslanec a předseda komise pro kontrolu Vojenského obranného zpravodajství podnikl v roce 1997 cestu do Spojených států. Celou akci tehdy financovala firma Unisys, s.r.o. Bylo to v době, kdy se zároveň ucházela ve veřejné soutěži o realizaci štábního informačního systému pro českou armádu.
Další škraloup na jeho minulosti představuje i krátké členství v dozorčí radě společnosti Informex Group Holding. Předsedou představenstva společnosti byl Antonín Baudyš, v dozorčích orgánech seděli kromě Navrátila i Tomáš Ježek a Petr Čermák. Okolo činnosti firmy proběhla řada policejních šetření – například zakladatel Antonín Moravec přivedl ke krachu Kreditní a průmyslovou banku. Navrátil na svou funkci však včas rezignoval, a nebyl tak policií vyšetřován.
... publikováno v Denících Bohemia.
Monday, September 11, 2006
Islám v České republice
V pondělním vydání Deníků Bohemia najdete stránkové téma o islámu u nás. Obsahuje i zajimavý rozhovor s předsedou Islámské nadace v Praze Vladimírem Sáňkou a neméně zajímavý rozhovor s arabistou Vítem Šislerem. Z něj přináším ukázku. Další podbrobnosti naleznete zde a zde.
Rozhovor
Na problémy spojené s integrací muslimů do společnosti jsme se zeptali českého právníka a arabisty Víta Šislera, který se zabývá evropským přístupem k muslimské menšině.
Jde dnes mluvit o muslimech v Evropě jako o nějaké jednotné komunitě?
Nejde. Jednotlivé komunity pocházejí z různých částí světa a tvoří různorodé společenství. Navíc islám je v Evropě přítomen od doby rozpadu Osmanské říše a původní řecké a bulharské skupiny jsou přirozeně integrované. Například Řecko uznává do určité míry pro své muslimy islámské právo Šaría. V západní Evropě jde většinou o migranty - ať už ekonomické, nebo politické - a jejich potomky.
Jak západní Evropa postupovala při integraci těchto komunit?
V zásadě podle tří modelů. První je francouzská politika asimilace a občanské integrace, druhý j e britský model lokálních komunit a posledním z nich je německý model gastarbeiterů. Francouzi chápou imigraci jako trvalý jev a snaží se včlenit příchozí do společnosti co nejrychleji. Kladou silný důraz na přijetí republikánských hodnot, je to model úspěšný u jednotlivců, ale selhává v případě komunit, které mají tendenci uchovat si svoji identitu.
V čem se liší od přístupu Velké Británie?
Britský přístup definuje menšinu právě pomoci kulturní identity. Tento přístup selhává mimo sféru veřejného života, například není schopen zabránit ekonomické diskriminaci. BBC rozeslala několik britským firmám zcela identické životopisy s poptávkou po práci. Lišili se pouze jménem uchazeče a z něj šlo odhadnout, zda je to Brit, nebo ne. Značnou část muslimských uchazečů firmy odmítly.
A německý model?
Ten zdůrazňuje ekonomickou stránku integrace. Menšiny původně chápal jako přechodný jev. Dodnes má Německo problém se začleněním muslimů do společnosti. Na druhou stranu podporuje silně vztahy komunit k původní vlasti. Například Turecko vysílá do Německa své imámy, kteří de facto ručí Německu za rozvoj a stabilitu tamější komunity. Žádný z těchto modelů samozřejmě není ideální.
Jakých chyb se tedy vyvarovat při integraci muslimů u nás?
Evropa je typická svou tolerancí vůči menšinám. Má propracované zákony, které zabraňují diskriminaci národnostních i jiných menšin, přitom ale často není schopna tyto zákony uplatňovat. Přitom pouhým uplatňováním stejného metru na všechny by se mnohé vyřešilo.
Měl byste nějaký příklad?
Třeba Britové dlouho tolerovali extremistické výstřelky radikálního islámu. Je třeba vyžadovat dodržování stejných norem od všech členů společnosti, ale stále je třeba u toho zdůrazňovat, že to není otázka náboženská nebo politická, ale právní. Dalším problémem je samozřejmě diskriminace muslimů i dalších menšin v každodenním životě, například při hledání práce. Konečně pak je to dnes v Evropě běžná segregace menšin v ghettech, jak to vidíme například na okraji Paříže.
Rozhovor
Na problémy spojené s integrací muslimů do společnosti jsme se zeptali českého právníka a arabisty Víta Šislera, který se zabývá evropským přístupem k muslimské menšině.
Jde dnes mluvit o muslimech v Evropě jako o nějaké jednotné komunitě?
Nejde. Jednotlivé komunity pocházejí z různých částí světa a tvoří různorodé společenství. Navíc islám je v Evropě přítomen od doby rozpadu Osmanské říše a původní řecké a bulharské skupiny jsou přirozeně integrované. Například Řecko uznává do určité míry pro své muslimy islámské právo Šaría. V západní Evropě jde většinou o migranty - ať už ekonomické, nebo politické - a jejich potomky.
Jak západní Evropa postupovala při integraci těchto komunit?
V zásadě podle tří modelů. První je francouzská politika asimilace a občanské integrace, druhý j e britský model lokálních komunit a posledním z nich je německý model gastarbeiterů. Francouzi chápou imigraci jako trvalý jev a snaží se včlenit příchozí do společnosti co nejrychleji. Kladou silný důraz na přijetí republikánských hodnot, je to model úspěšný u jednotlivců, ale selhává v případě komunit, které mají tendenci uchovat si svoji identitu.
V čem se liší od přístupu Velké Británie?
Britský přístup definuje menšinu právě pomoci kulturní identity. Tento přístup selhává mimo sféru veřejného života, například není schopen zabránit ekonomické diskriminaci. BBC rozeslala několik britským firmám zcela identické životopisy s poptávkou po práci. Lišili se pouze jménem uchazeče a z něj šlo odhadnout, zda je to Brit, nebo ne. Značnou část muslimských uchazečů firmy odmítly.
A německý model?
Ten zdůrazňuje ekonomickou stránku integrace. Menšiny původně chápal jako přechodný jev. Dodnes má Německo problém se začleněním muslimů do společnosti. Na druhou stranu podporuje silně vztahy komunit k původní vlasti. Například Turecko vysílá do Německa své imámy, kteří de facto ručí Německu za rozvoj a stabilitu tamější komunity. Žádný z těchto modelů samozřejmě není ideální.
Jakých chyb se tedy vyvarovat při integraci muslimů u nás?
Evropa je typická svou tolerancí vůči menšinám. Má propracované zákony, které zabraňují diskriminaci národnostních i jiných menšin, přitom ale často není schopna tyto zákony uplatňovat. Přitom pouhým uplatňováním stejného metru na všechny by se mnohé vyřešilo.
Měl byste nějaký příklad?
Třeba Britové dlouho tolerovali extremistické výstřelky radikálního islámu. Je třeba vyžadovat dodržování stejných norem od všech členů společnosti, ale stále je třeba u toho zdůrazňovat, že to není otázka náboženská nebo politická, ale právní. Dalším problémem je samozřejmě diskriminace muslimů i dalších menšin v každodenním životě, například při hledání práce. Konečně pak je to dnes v Evropě běžná segregace menšin v ghettech, jak to vidíme například na okraji Paříže.
Saturday, September 09, 2006
České miny naprodej
Česká firma vyvezla do Bulharska několik desítek tisíc protitankových min. Jednalo se miny typu PT Mi-Ba-III, které měly být údajně odborně zneškodněné. Drobnou úpravou je však šlo uvést do opět do provozu. Kde jsou miny dnes, nikdo netuší. Celou věc šetří policie.
Ministerstvo obrany si na likvidaci svých zásob o velikosti 338 tun výbušnin najalo několik českých soukromých firem. Jedna z nich, Poličské strojírny, však provedla deaktivaci výbušnin tak lajdácky, že po drobné mechanické úpravě mohly být miny opět funkční.
„Za poměrně laciných nákladů se tam dá vložit jakýsi O kroužek a tím pádem je munice znovu obnovitelná. Proto jsme okamžitě vedení resortu obrany navrhli řešení, to bylo okamžitě akceptováno, technologie byla změněna, celá munice se vlastně roztrhá a tím už není nikdy obnovitelná,“ uvádí k tomu mluvčí vojenské rozvědky Ladislav Šticha.
Šéf Poličských strojíren Pavel Trávníček však popírá, že by věděl o možnosti znovu aktivovat původní miny. „My rozebereme kompletně celou minu a zůstanou nám části a původní suroviny. Tedy tritol znečistěný bakelitem a ten potom prodáváme dál,“ říká k tomu Trávníčkem. Poličská strojírna patří skupině Omnipol. Tu ovládá Richard Háva, přítel bývalého předsedy KDÚ-ČSL Miroslava Kalouska. Vztahy mezi Kalouskem a Hávou jsou natolik přátelské, že Hává dokonce původně platil Kalouskovi luxusní byt v pražském Veleslavíně. Lidovecký náměstek Jaroslav Kopřiva měl ostatně na starosti tuto zakázku i na ministerstvu obrany. Oba dva musí vysvětlit svoji roli v podivném výběrovém řízení za tři miliardy. Tím ovšem náš příběh nekončí.
Kupcem „neškodného odpadu“ v tomto případě byla pražská společnost STV Group. Ta vše obratem prodala do Bulharska. A to i přesto, že ministerstvo vnitra již loni tento prodej nedoporučilo. Důvodem byl mimo jiné i nedostatek informací o společnosti Inusha, která měla miny koupit.
Přitom Bulharsko bylo výrobcem kopií našich min pod názvem PMT-BA-III. Nejpravděpodobnější tedy je, že Inusha převzala české miny, uvedla je do provozu a prodala do třetích zemí.
Bezpečnostní experti spekulují především o Sýrii a Etiopii. Navíc existuje podezření, že vyvezené miny porušují mezinárodní dohody.
Vojenská rozvědka se snaží největší polistopadový skandál české armády bagatelizovat. Tvrdí, že se nepotvrdil vývoz těchto min do třetích zemí a že se miny již likvidují novým způsobem. Celý případ šetří nejvyšší státní zastupitelství. O tom, zda bude postoupen před soud, rozhodne do několika měsíců.
Poznámka: Co je PT Mi-Ba-III?
Česká protitanková mina PT Mi-Ba-III byla sice vyráběna krátce, přesto se stala velice populární. Je totiž konstruována z bakelitu a není tedy zachytitelná detektorem kovů. Tvarem nejvíce připomíná malou pneumatiku. Jedna nálož má razanci 7 kg TNT. V Bulharsku se vyráběla její kopie pod názvem PMT-BA-III. Masově byla nasazena v konfliktech v Angole, Kuvajtu, Mozambiku a Namíbii.
Ministerstvo obrany si na likvidaci svých zásob o velikosti 338 tun výbušnin najalo několik českých soukromých firem. Jedna z nich, Poličské strojírny, však provedla deaktivaci výbušnin tak lajdácky, že po drobné mechanické úpravě mohly být miny opět funkční.
„Za poměrně laciných nákladů se tam dá vložit jakýsi O kroužek a tím pádem je munice znovu obnovitelná. Proto jsme okamžitě vedení resortu obrany navrhli řešení, to bylo okamžitě akceptováno, technologie byla změněna, celá munice se vlastně roztrhá a tím už není nikdy obnovitelná,“ uvádí k tomu mluvčí vojenské rozvědky Ladislav Šticha.
Šéf Poličských strojíren Pavel Trávníček však popírá, že by věděl o možnosti znovu aktivovat původní miny. „My rozebereme kompletně celou minu a zůstanou nám části a původní suroviny. Tedy tritol znečistěný bakelitem a ten potom prodáváme dál,“ říká k tomu Trávníčkem. Poličská strojírna patří skupině Omnipol. Tu ovládá Richard Háva, přítel bývalého předsedy KDÚ-ČSL Miroslava Kalouska. Vztahy mezi Kalouskem a Hávou jsou natolik přátelské, že Hává dokonce původně platil Kalouskovi luxusní byt v pražském Veleslavíně. Lidovecký náměstek Jaroslav Kopřiva měl ostatně na starosti tuto zakázku i na ministerstvu obrany. Oba dva musí vysvětlit svoji roli v podivném výběrovém řízení za tři miliardy. Tím ovšem náš příběh nekončí.
Kupcem „neškodného odpadu“ v tomto případě byla pražská společnost STV Group. Ta vše obratem prodala do Bulharska. A to i přesto, že ministerstvo vnitra již loni tento prodej nedoporučilo. Důvodem byl mimo jiné i nedostatek informací o společnosti Inusha, která měla miny koupit.
Přitom Bulharsko bylo výrobcem kopií našich min pod názvem PMT-BA-III. Nejpravděpodobnější tedy je, že Inusha převzala české miny, uvedla je do provozu a prodala do třetích zemí.
Bezpečnostní experti spekulují především o Sýrii a Etiopii. Navíc existuje podezření, že vyvezené miny porušují mezinárodní dohody.
Vojenská rozvědka se snaží největší polistopadový skandál české armády bagatelizovat. Tvrdí, že se nepotvrdil vývoz těchto min do třetích zemí a že se miny již likvidují novým způsobem. Celý případ šetří nejvyšší státní zastupitelství. O tom, zda bude postoupen před soud, rozhodne do několika měsíců.
Poznámka: Co je PT Mi-Ba-III?
Česká protitanková mina PT Mi-Ba-III byla sice vyráběna krátce, přesto se stala velice populární. Je totiž konstruována z bakelitu a není tedy zachytitelná detektorem kovů. Tvarem nejvíce připomíná malou pneumatiku. Jedna nálož má razanci 7 kg TNT. V Bulharsku se vyráběla její kopie pod názvem PMT-BA-III. Masově byla nasazena v konfliktech v Angole, Kuvajtu, Mozambiku a Namíbii.
Monday, September 04, 2006
Spravedlnost v síti
Policie minulý týden zatkla dva mladé neonacisty za výrobu závadných internetových stránek. Ta zpráva by neměla zaniknout! Je totiž signálem, že se čeští strážci zákona vydali opět na průzkum neznámé krajiny. Internet je totiž u nás doposud jakýmsi obrovským divokým Západem, kterého se bojí tři čtvrtiny občanů. Není se co divit. Vykrádání účtu, pedofilie, obchod s drogami: ano, i to je realita internetu. Sprosté nadávky, antisemitské výkřiky a výzvy k zabíjení v komentářích čtenářů na zpravodajských serverech jsou smutným důkazem našeho čecháčkovství.
Chráněni anonymitou, dopouští se mnozí činů, za které by se jinde styděli. Dělají věci, za které by lidově řečeno šli sedět. Vede je k tomu zdánlivá beztrestnost. Stisknout klávesu je přeci tak jednoduché, že to nemůže být trestné. Zřejmě tak uvažovali i naši malí neonacisté. Z omylu je vyvedla policie, a to je zatraceně dobře.
Moderní společnost bude čím dál více závislá na informační superdálnici se jménem internet. S jeho pomocí můžeme nakupovat, podávat daňová přiznání i komunikovat s přáteli. Chce to jediné: důvěru, že i v tom nehmatatelném světě platí právo. Potřebujeme důvěru, že trestný čin je trestným činem i na internetu. Důvěru, že pachatel za něj dostane skutečný trest v našem hmatatelném světě.
...psáno pro Deníky Bohemia
Chráněni anonymitou, dopouští se mnozí činů, za které by se jinde styděli. Dělají věci, za které by lidově řečeno šli sedět. Vede je k tomu zdánlivá beztrestnost. Stisknout klávesu je přeci tak jednoduché, že to nemůže být trestné. Zřejmě tak uvažovali i naši malí neonacisté. Z omylu je vyvedla policie, a to je zatraceně dobře.
Moderní společnost bude čím dál více závislá na informační superdálnici se jménem internet. S jeho pomocí můžeme nakupovat, podávat daňová přiznání i komunikovat s přáteli. Chce to jediné: důvěru, že i v tom nehmatatelném světě platí právo. Potřebujeme důvěru, že trestný čin je trestným činem i na internetu. Důvěru, že pachatel za něj dostane skutečný trest v našem hmatatelném světě.
...psáno pro Deníky Bohemia
Subscribe to:
Posts (Atom)
