Rozhněvaní muži

Tento týden si půjde nová vláda pro důvěru do parlamentu. Nechme se překvapit, zda ji dostane. Zatím však spíše než jako vláda vypadá Mirek Topolánek a jeho muži jako parta rozhněvaných pistolníků, co dříve střílí, než myslí.

Premiér neuváženě vypouští výroky o fízlování a porušování zákona, aby se pak před sněmovou ukázalo, že zákon porušen nebyl. Za vedoucího svého odboru si vybral člověka, který považuje za vtipné označit se za Martina Bormana.

Není pak tedy moc divu, že ministři skutečně pojali třicet dnů své vlády jako jednu velkou noc dlouhých nožů.

Ministr kultury Martin Štěpánek odvolá šéfa Národního divadla, aby pak vyzval všechny zúčastěné k širší diskusi. Od pistole se neustále kouří i ministru vnitra Ivanu Langerovi. Ten už zářezy na své pažbě ani nepočítá. Například reformu tajných služeb zahájil odvoláním šéfa jedné z nich. Prý protože parlament neměl jak rozvědku kontrolovat. Jak ale nad ní získal kontrolu teď, bůh suď.

Strážce státní pokladny Vlastimil Tlustý zase zadává za státní peníze inzeráty o státním dluhu, a když se ukáže, že není všechno tak, jak tvrdí, bez mrknutí oka vyhodí svého kritika.

Odborník neodborník. Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek zase za svého mluvčího jmenuje člověk spojeného s velkými farmaceutickými firmami. Snad aby udělal radost doktoru Rathovi. A tak by se dalo pokračovat.

Noví ministři se zatím prohánějí svými úřady jako přírodní pohroma a ne jako zodpovědní vládci a nic jim nepomáhá, že se na vládnutí připravovali dlouhých osm let. Pokud se rychle nevzpamatují, budou se připravovat další čtyři roky.

... psáno pro Pražský deník.

Projev papeže Benedikta XVI. na univerzitě v Regensburgu

Na stránkách Biskupské konference se objevil překlad "kontroverzní" řeči papeže Benedikta XVI. Doporučuji všem, kdo se zabývají rétorikou, její prostudování. Za prvé uvidí, že citát o zlých muslimech si mohl odpustit, az za druhé, že je skutečně vynikajícím rétorem.

Text je dispozici zde.

Mediační a probační ostuda - díl první

Úředník léta okrádal stát

PRAHA - Bývalý pracovník ministerstva spravedlnosti Michal Turkovič připravil svého zaměstnavatele o více než milion korun. Bylo to ještě před tím, než se neúspěšně pokusil objednat zboží na falešné faktury ministerstva, přičemž ho zadržela policie. Turkovič přitom na úřadu zůstával i přesto, že jeho nadřízení věděli o jeho odsouzení za podvody, které spáchal v minulosti.

Na ministerstvo nastoupil Turkovič už v roce 2003. Tehdy se mu trest podařilo zatajit. A nešlo o maličkosti: například ministerstvo kultury připravil o téměř čtyři miliony korun.

„Při pracovním pohovoru předložil starý výpis z trestního rejstříku. Bohužel si toho naše pracovnice nevšimla,“ vysvětluje ředitel Probační a mediační služby Pavel Štern.

V době, kdy Turkovič nastupoval na místo výpočetního technika Probační a mediační služby, kontrolované ministerstvem spravedlnosti, byl vlastně sám jejím klientem. Byl totiž za jiný delikt odsouzen k veřejně prospěšným pracím.

Pro instituci, která na něj měla dohlížet, objednával počítače, kontroloval faktury a vypisoval veřejné zakázky. Na to, že je odsouzen, se přišlo až v lednu 2005, když mu vypršela roční lhůta, kdy si mohl svůj trest odpracovat. A úřad, ve kterém pracoval, se o něj začal zajímat. „Věděli jsme, že byl pan Turkovič odsouzen k prospěšným pracím. Chtěli jsme ale zabezpečit chod a předání jeho oddělení, tak jsme s ním podepsali ukončení práce až po určité době,“ říká ředitel služby Štern. Turkovič tak na místě zůstal o půl roku déle.

Během něj dokázal připravit ministerstvo spravedlnosti o další statisíce. Když z úřadu odcházel, zůstala po něm škoda za více než milion korun. „Dnes probíhá na Probační a mediační službě hloubková kontrola a zdá se, že škoda bude ještě větší,“ přiznává Štern.

... publikováno v Pražském deníku

Hostka nahradí podezřelý Navrátil

Šéf Národního bezpečnostního úřadu Petr Hostek rezignoval na svou funkci. Jako důvod pro náš list uvedl, že chápal své působení v čele úřadu jako dočasné.

"Já jsem se choval vždy jako loajální úředník, a právě proto si myslím, že moje rezignace je to nejlepší, co teď mohu udělat," uvedl. Hostek nastoupil do vedení NBÚ před necelými pěti měsíci. Vystřídal ve funkci Jana Mareše podezřelého z kontaktů se členy skupiny kolem souzeného soudce Berky.

Během Hostkova působení se podařilo úřad stabilizovat a zbavit podezření, že úniky informací pokračují.

Hostek popřel, že by za jeho odchodem byl spor s novým ministrem vnitra Ivanem Langerem. Hostkův NBÚ totiž podal v srpnu žalobu na neznámého pachatele kvůli úniku informací z tzv. Kubiceho zprávy. Podezřelým je právě Langer. "Moje vztahy s panem Langerem i ministerstvem vnitra jsou korektní," uvedl Hostek.

NBÚ patří k nejdůležitějším bezpečnostním úřadům v zemi, má na starosti například bezpečnostní prověrky. Jejich držitelé jsou pak oprávněni pracovat s tajnými informacemi. Kandidátem na post nového ředitele NBÚ je dosavadní náměstek šéfa BIS Dušan Navrátil.

Pokud se jím skutečně stane, bude to znamenat jeho návrat na tento úřad po sedmi letech. Navrátil tu totiž již pracoval jako náměstek tehdejšího ředitele. Už jeho první "přestup" z NBÚ do BIS byl provázen pochybami. Hlavním terčem kritiky byly jeho podezřelé kontakty a obchody z dob, kdy byl ještě poslancem za ODA a později ODS.

Ještě jako poslanec a předseda komise pro kontrolu Vojenského obranného zpravodajství podnikl v roce 1997 cestu do Spojených států. Celou akci tehdy financovala firma Unisys, s.r.o. Bylo to v době, kdy se zároveň ucházela ve veřejné soutěži o realizaci štábního informačního systému pro českou armádu.

Další škraloup na jeho minulosti představuje i krátké členství v dozorčí radě společnosti Informex Group Holding. Předsedou představenstva společnosti byl Antonín Baudyš, v dozorčích orgánech seděli kromě Navrátila i Tomáš Ježek a Petr Čermák. Okolo činnosti firmy proběhla řada policejních šetření – například zakladatel Antonín Moravec přivedl ke krachu Kreditní a průmyslovou banku. Navrátil na svou funkci však včas rezignoval, a nebyl tak policií vyšetřován.

... publikováno v Denících Bohemia.

Islám v České republice

V pondělním vydání Deníků Bohemia najdete stránkové téma o islámu u nás. Obsahuje i zajimavý rozhovor s předsedou Islámské nadace v Praze Vladimírem Sáňkou a neméně zajímavý rozhovor s arabistou Vítem Šislerem. Z něj přináším ukázku. Další podbrobnosti naleznete zde a zde.

Rozhovor
Na problémy spojené s integrací muslimů do společnosti jsme se zeptali českého právníka a arabisty Víta Šislera, který se zabývá evropským přístupem k muslimské menšině.

Jde dnes mluvit o muslimech v Evropě jako o nějaké jednotné komunitě?
Nejde. Jednotlivé komunity pocházejí z různých částí světa a tvoří různorodé společenství. Navíc islám je v Evropě přítomen od doby rozpadu Osmanské říše a původní řecké a bulharské skupiny jsou přirozeně integrované. Například Řecko uznává do určité míry pro své muslimy islámské právo Šaría. V západní Evropě jde většinou o migranty - ať už ekonomické, nebo politické - a jejich potomky.

Jak západní Evropa postupovala při integraci těchto komunit?
V zásadě podle tří modelů. První je francouzská politika asimilace a občanské integrace, druhý j e britský model lokálních komunit a posledním z nich je německý model gastarbeiterů. Francouzi chápou imigraci jako trvalý jev a snaží se včlenit příchozí do společnosti co nejrychleji. Kladou silný důraz na přijetí republikánských hodnot, je to model úspěšný u jednotlivců, ale selhává v případě komunit, které mají tendenci uchovat si svoji identitu.

V čem se liší od přístupu Velké Británie?
Britský přístup definuje menšinu právě pomoci kulturní identity. Tento přístup selhává mimo sféru veřejného života, například není schopen zabránit ekonomické diskriminaci. BBC rozeslala několik britským firmám zcela identické životopisy s poptávkou po práci. Lišili se pouze jménem uchazeče a z něj šlo odhadnout, zda je to Brit, nebo ne. Značnou část muslimských uchazečů firmy odmítly.

A německý model?
Ten zdůrazňuje ekonomickou stránku integrace. Menšiny původně chápal jako přechodný jev. Dodnes má Německo problém se začleněním muslimů do společnosti. Na druhou stranu podporuje silně vztahy komunit k původní vlasti. Například Turecko vysílá do Německa své imámy, kteří de facto ručí Německu za rozvoj a stabilitu tamější komunity. Žádný z těchto modelů samozřejmě není ideální.

Jakých chyb se tedy vyvarovat při integraci muslimů u nás?
Evropa je typická svou tolerancí vůči menšinám. Má propracované zákony, které zabraňují diskriminaci národnostních i jiných menšin, přitom ale často není schopna tyto zákony uplatňovat. Přitom pouhým uplatňováním stejného metru na všechny by se mnohé vyřešilo.

Měl byste nějaký příklad?
Třeba Britové dlouho tolerovali extremistické výstřelky radikálního islámu. Je třeba vyžadovat dodržování stejných norem od všech členů společnosti, ale stále je třeba u toho zdůrazňovat, že to není otázka náboženská nebo politická, ale právní. Dalším problémem je samozřejmě diskriminace muslimů i dalších menšin v každodenním životě, například při hledání práce. Konečně pak je to dnes v Evropě běžná segregace menšin v ghettech, jak to vidíme například na okraji Paříže.

České miny naprodej

Česká firma vyvezla do Bulharska několik desítek tisíc protitankových min. Jednalo se miny typu PT Mi-Ba-III, které měly být údajně odborně zneškodněné. Drobnou úpravou je však šlo uvést do opět do provozu. Kde jsou miny dnes, nikdo netuší. Celou věc šetří policie.

Ministerstvo obrany si na likvidaci svých zásob o velikosti 338 tun výbušnin najalo několik českých soukromých firem. Jedna z nich, Poličské strojírny, však provedla deaktivaci výbušnin tak lajdácky, že po drobné mechanické úpravě mohly být miny opět funkční.
„Za poměrně laciných nákladů se tam dá vložit jakýsi O kroužek a tím pádem je munice znovu obnovitelná. Proto jsme okamžitě vedení resortu obrany navrhli řešení, to bylo okamžitě akceptováno, technologie byla změněna, celá munice se vlastně roztrhá a tím už není nikdy obnovitelná,“ uvádí k tomu mluvčí vojenské rozvědky Ladislav Šticha.

Šéf Poličských strojíren Pavel Trávníček však popírá, že by věděl o možnosti znovu aktivovat původní miny. „My rozebereme kompletně celou minu a zůstanou nám části a původní suroviny. Tedy tritol znečistěný bakelitem a ten potom prodáváme dál,“ říká k tomu Trávníčkem. Poličská strojírna patří skupině Omnipol. Tu ovládá Richard Háva, přítel bývalého předsedy KDÚ-ČSL Miroslava Kalouska. Vztahy mezi Kalouskem a Hávou jsou natolik přátelské, že Hává dokonce původně platil Kalouskovi luxusní byt v pražském Veleslavíně. Lidovecký náměstek Jaroslav Kopřiva měl ostatně na starosti tuto zakázku i na ministerstvu obrany. Oba dva musí vysvětlit svoji roli v podivném výběrovém řízení za tři miliardy. Tím ovšem náš příběh nekončí.

Kupcem „neškodného odpadu“ v tomto případě byla pražská společnost STV Group. Ta vše obratem prodala do Bulharska. A to i přesto, že ministerstvo vnitra již loni tento prodej nedoporučilo. Důvodem byl mimo jiné i nedostatek informací o společnosti Inusha, která měla miny koupit.

Přitom Bulharsko bylo výrobcem kopií našich min pod názvem PMT-BA-III. Nejpravděpodobnější tedy je, že Inusha převzala české miny, uvedla je do provozu a prodala do třetích zemí.
Bezpečnostní experti spekulují především o Sýrii a Etiopii. Navíc existuje podezření, že vyvezené miny porušují mezinárodní dohody.

Vojenská rozvědka se snaží největší polistopadový skandál české armády bagatelizovat. Tvrdí, že se nepotvrdil vývoz těchto min do třetích zemí a že se miny již likvidují novým způsobem. Celý případ šetří nejvyšší státní zastupitelství. O tom, zda bude postoupen před soud, rozhodne do několika měsíců.

Poznámka: Co je PT Mi-Ba-III?
Česká protitanková mina PT Mi-Ba-III byla sice vyráběna krátce, přesto se stala velice populární. Je totiž konstruována z bakelitu a není tedy zachytitelná detektorem kovů. Tvarem nejvíce připomíná malou pneumatiku. Jedna nálož má razanci 7 kg TNT. V Bulharsku se vyráběla její kopie pod názvem PMT-BA-III. Masově byla nasazena v konfliktech v Angole, Kuvajtu, Mozambiku a Namíbii.

Spravedlnost v síti

Policie minulý týden zatkla dva mladé neonacisty za výrobu závadných internetových stránek. Ta zpráva by neměla zaniknout! Je totiž signálem, že se čeští strážci zákona vydali opět na průzkum neznámé krajiny. Internet je totiž u nás doposud jakýmsi obrovským divokým Západem, kterého se bojí tři čtvrtiny občanů. Není se co divit. Vykrádání účtu, pedofilie, obchod s drogami: ano, i to je realita internetu. Sprosté nadávky, antisemitské výkřiky a výzvy k zabíjení v komentářích čtenářů na zpravodajských serverech jsou smutným důkazem našeho čecháčkovství.

Chráněni anonymitou, dopouští se mnozí činů, za které by se jinde styděli. Dělají věci, za které by lidově řečeno šli sedět. Vede je k tomu zdánlivá beztrestnost. Stisknout klávesu je přeci tak jednoduché, že to nemůže být trestné. Zřejmě tak uvažovali i naši malí neonacisté. Z omylu je vyvedla policie, a to je zatraceně dobře.

Moderní společnost bude čím dál více závislá na informační superdálnici se jménem internet. S jeho pomocí můžeme nakupovat, podávat daňová přiznání i komunikovat s přáteli. Chce to jediné: důvěru, že i v tom nehmatatelném světě platí právo. Potřebujeme důvěru, že trestný čin je trestným činem i na internetu. Důvěru, že pachatel za něj dostane skutečný trest v našem hmatatelném světě.

...psáno pro Deníky Bohemia

Zlevněte cigarety!

Zdraží cigarety. Vláda získá chybějící peníze pro svůj rozpočet, splní předčasně direktivu Evropské unie a ke všemu sníží počet kuřáků. To jsou jistě dobré zprávy. Denně totiž u nás na následky kouření zemře předčasně 50 lidí. Nebojte se, nebudu vám vysvětlovat, jak moc škodlivé kouření je. Ostatně nekuřáci i kuřáci to vědí. Chtěl bych se chytit onoho slůvka předčasně. A zamyslet se, zda bylo od vlády skutečně odpovědné zdražit cigarety. Rovnou říkám, že ne!

Vypadá to krásně: lidé budou zdravější a hlavně se dožijí vyššího věku. Jenže to má háček. Kdo to bude platit? Ptáte se co? Přeci zvýšení počtu živých lidí v naší společnosti! Důchodový systém si už dnes sahá na dno, zdravotníci nevědí dne ani hodiny, domovy důchodců praskají ve švech. Náš stát další nápor živých nezvládne! Ačkoli se to nezdá, tak zdražení cigaret je jen dalším způsobem, jak v budoucnu zvýšit státní deficit. Chtěla-li vláda snížit své výdaje, měla by cigarety naopak zlevnit. Možná je i zadarmo rozdávat dětem.

Nebojte, nemyslím to úplně vážně. Ale vážné je, že vláda nesystémovým zdražováním cigaret látá děravý rozpočet. Místo toho by měla provést skutečně důraznou důchodovou a zdravotní reformu. Toho se však zatím nedočkáme.

... publikováno dnes v Denících Bohemia.

Finanční policie: krotí nekrvavý, ale výnosný zločin

Ročně přijdeme (stát) na daních o sto miliard korun. Takřka dvě třetiny firem se stane obětí hospodářské kriminality, celosvětový průměr je přitom pouze 45 procent. Tisíce lidí v České republice disponují majetkem v hodnotě mnoha milionů, aniž by byli schopni vykázat, jak k němu přišli. Šedá ekonomika stále hýbe společností a přitom nás tak okrádá všechny.

Proti mase tohoto nekrvavého, ale výnosného zločinu stojí zvláštní policejní útvar s poněkud krkolomným názvem: Útvar pro odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality. Běžnější je jeho přezdívka: finanční policie.

... pokračování článku najdete na stránkách Deníku Bohemia.

Ruská mafie u nás

I když se stále hovoří o ruské, případně ruskojazyčné mafii, nejde o jednolitý celek. Minimálně lze rozlišovat mezi mafií ruskou a ukrajinskou. Ruská vyznává většinou ještě tradiční strukturu a organizaci. Vedou ji tzv. vorové v zakoně, mafiánská elita dodržující i určitý kodex cti. Proti tomu ukrajinské mafie bývají organizované volněji a jsou brutálnější.

Pojem ruská mafie je jen zastřešení pro řadu relativně samostatných brigád, které dnes působí po celé republice. Mafie je skutečná chobotnice a boj s ní je velmi složitý.

Kořeny úspěchu ruskojazyčné mafie u nás musíme hledat hned po listopadové revoluci. Pro svůj rozvoj měla ideální podmínky. Obyvatelstvo ovládalo její jazyk, zbraně bylo možné převzít přímo od odcházejících kolegů z armády a navíc se na dlažbě ocitlo mnoho přátel z bývalých policejních a vojenských složek.

... pokračování naleznete na stránkách Deníků Bohemia.

Komu patří Arrowrise?

Dluh společnosti Cetus, jehož prodej způsobil na české politické scéně takový rozruch, koupila firma Arrowrise. Komu, ale patří a kdo všechno bojuje v bitvě o majetek bývalé IPB? Na to jsem se pokusil odpovědět v článku Supi se rvou o majetek bývalé IPB. Přináším z něj krátkou ukázku, zbytek najdete v Denících Bohemia.

Kam letí šíp?

Vraťme se nyní ke kupci dluhu firmy Cetusu, britské firmě Arrowrise, která vyvolává řadu otázek. Ještě před pěti lety byla tato firma na seznamu společností, které směřovaly do likvidace. Ruská společnost Goodwin ji dokonce nabízela k odprodeji firmám, které se chtějí legálně přesunout z Ruska do Velké Británie. Vše se změnilo v roce 2002, společnost byla kýmsi koupena a brzy navýšila svůj kapitál.

Tehdy se Arrowrise poprvé objevuje na českém trhu. Žaluje totiž televizi Prima v šesti soudních sporech o 1,8 miliardy korun. V roce 2003 dochází k mimosoudnímu vyrovnání. Prima se zavazuje vyplatit za svůj dluh 140 milionů korun v sedmi splátkách. Poslední splátku má zaplatit v listopadu tohoto roku.

Podle výroční zprávy je současným vlastníkem firmy společnost Amicorp, která se specializuje na investiční poradenství. Jejím smyslem je spravovat majetek na pokyn klienta. I výroční zpráva Arrrowrise je velmi podivná; firma má dvě akcie, obě o nominální hodnotě jedné libry. Na účtech měla koncem loňského roku 410 000 dolarů, dalších 405 000 dolarů pak dlužila.

Makléřské firmy hodnotí Arrowrise jako firmu s neobvykle vysokým rizkem investice. Jejím jednatelem je muž jménem Gerald Alan Mowles. Ten figuruje i v několika dalších podobně rizikových společnostech. Zvláštní místo mezi nimi zajímají firmy DALTON & PARKES LIMITED a WELLAND INVEST-MENTS LIMITED. Obě dvě totiž patří mezi dceřiné a spřátelené firmy společnosti JaT Finance Group slovenského miliardáře Jozefa Tkáče.

... pokračovaní článku

Americká základna v otázkách a odpovědích

Co vlastně u nás chtějí USA postavit?
Jednalo by se pravděpodobně buď o radar monitorující případný let nepřátelských raket, nebo o umístění deseti antiraket určených k likvidaci útočných mezikontinentálních střel.

K čemu by byly antirakety určeny?
Hlavní cílem by byly balistické střely v střední fázi letu. Antirakety by sestřelovaly řízené mezikontinentální nepřátelské rakety, které se během letu dostávají nad zemskou atmosféru.

Kde by byla základna umístěna?
Pokud nás vůbec Američané požádají, pak budou mít zájem zřejmě o lokace v Jincích ve středních Čechách nebo v Libavé na Olomoucku. Kromě Polska nyní připadá nově v úvahu i Velká Británie.

... pokračování naleznete na stránkách Deníků Bohemia.

Nové pasy: větší bezpečnost či kšeft?

Od první září budou Češi dostávat nové pasy. Vybaveny budou tak zvanými biometrickými údaji. Co to praxi znamená? Nový cestovní doklad bude vybaven čipem, který bude obsahovat údaje o svém majiteli. Zpočátku jeho fotografii, později otisky prstů, případně popis jeho DNA.

Důvodem pro zavedení biometrických pasů je pocit sílícího nebezpečí z terorismu. Příběh jeho zavádění je pak smutnou ukázkou lesku a bídy naší mladé demokracie. Po útocích 11. září 2001 klesala hodnota akcií takřka všech amerických firem. Jednou z výjimek byly firmy věnující se vývoji a zavádění bezpečnostních systémů na bázi biometrických údajů.

Investorům bylo jasné, že investice do nich je investicí dobrou. Spojení osobních údajů, elektroniky a biologie je dobrých obchod. O tři roky později požádaly Spojené státy Evropskou unii, aby ve svých zemích zavedla biometrické pasy, pokud se tak nestane, nechá americká vláda obnovit vízovou povinnost pro celou Evropu. Termín byl 28. srpna 2006. Česká republika ho stihla jako poslední z členských zemí. Navíc způsobem, který mnohdy budí obavy.

... psáno pro Deníky Bohemia, zbytek textu najdete zde.

Včera Jirka, zítra Mirek

Od zveřejnění tzv. Kubiceho zprávy uplynuly již tři měsíce. Pesimisté sýčkují, že se nic nezměnilo. Optimisté tvrdí, že už nejde zamést pod koberce podezřelé kontakty špiček ČSSD a podsvětí. Socialisté oponují, že je to celé bohapustý výmysl. Občanští demokraté zase říkají, že si nová vláda na ty výmysly posvítí. Celkově je ale vlastně ticho po pěšině. Nezměnilo na tom nic ani včerejší zasedání vlády, které mělo zprávu o prošetřování celé kauzy projednat.

Jen v té spleti hlasů a ohlasů zaniká jedna podstatná věc. Vztah mezi organizovaný zločinem a sociálními demokraty není vztah ideové blízkosti, ale čistý pragmatismus zločinu. Mafie u nás neměla zájem propojit se socialisty, dokud nebyly při moci.

To ví ostatně i ODS. Právě ona přišla o vládu kvůli zprávám o nejasných sponzorech, vytunelovaných bankách a ztracených milionech při velké privatizaci. I ona prorůstala s organizovaným zločinem, když ještě byla při moci.

Korupce je nemoc společnosti, ne jednotlivých stran. Nepomáhá proti ni jen výměna politiků a potrestání zkorumpovaných úředníků, ale celková očista společnosti. Jinak se může snadno přihodit, že na pranýři kde, včera kamenovali Paroubka, může zítra stát Topolánek. Šibalové mají vždy stranickou knížku toho, kdo vládne.

(komentář pro Deníky Bohemia, 23. srpna 2006)