Islám v České republice

V pondělním vydání Deníků Bohemia najdete stránkové téma o islámu u nás. Obsahuje i zajimavý rozhovor s předsedou Islámské nadace v Praze Vladimírem Sáňkou a neméně zajímavý rozhovor s arabistou Vítem Šislerem. Z něj přináším ukázku. Další podbrobnosti naleznete zde a zde.

Rozhovor
Na problémy spojené s integrací muslimů do společnosti jsme se zeptali českého právníka a arabisty Víta Šislera, který se zabývá evropským přístupem k muslimské menšině.

Jde dnes mluvit o muslimech v Evropě jako o nějaké jednotné komunitě?
Nejde. Jednotlivé komunity pocházejí z různých částí světa a tvoří různorodé společenství. Navíc islám je v Evropě přítomen od doby rozpadu Osmanské říše a původní řecké a bulharské skupiny jsou přirozeně integrované. Například Řecko uznává do určité míry pro své muslimy islámské právo Šaría. V západní Evropě jde většinou o migranty - ať už ekonomické, nebo politické - a jejich potomky.

Jak západní Evropa postupovala při integraci těchto komunit?
V zásadě podle tří modelů. První je francouzská politika asimilace a občanské integrace, druhý j e britský model lokálních komunit a posledním z nich je německý model gastarbeiterů. Francouzi chápou imigraci jako trvalý jev a snaží se včlenit příchozí do společnosti co nejrychleji. Kladou silný důraz na přijetí republikánských hodnot, je to model úspěšný u jednotlivců, ale selhává v případě komunit, které mají tendenci uchovat si svoji identitu.

V čem se liší od přístupu Velké Británie?
Britský přístup definuje menšinu právě pomoci kulturní identity. Tento přístup selhává mimo sféru veřejného života, například není schopen zabránit ekonomické diskriminaci. BBC rozeslala několik britským firmám zcela identické životopisy s poptávkou po práci. Lišili se pouze jménem uchazeče a z něj šlo odhadnout, zda je to Brit, nebo ne. Značnou část muslimských uchazečů firmy odmítly.

A německý model?
Ten zdůrazňuje ekonomickou stránku integrace. Menšiny původně chápal jako přechodný jev. Dodnes má Německo problém se začleněním muslimů do společnosti. Na druhou stranu podporuje silně vztahy komunit k původní vlasti. Například Turecko vysílá do Německa své imámy, kteří de facto ručí Německu za rozvoj a stabilitu tamější komunity. Žádný z těchto modelů samozřejmě není ideální.

Jakých chyb se tedy vyvarovat při integraci muslimů u nás?
Evropa je typická svou tolerancí vůči menšinám. Má propracované zákony, které zabraňují diskriminaci národnostních i jiných menšin, přitom ale často není schopna tyto zákony uplatňovat. Přitom pouhým uplatňováním stejného metru na všechny by se mnohé vyřešilo.

Měl byste nějaký příklad?
Třeba Britové dlouho tolerovali extremistické výstřelky radikálního islámu. Je třeba vyžadovat dodržování stejných norem od všech členů společnosti, ale stále je třeba u toho zdůrazňovat, že to není otázka náboženská nebo politická, ale právní. Dalším problémem je samozřejmě diskriminace muslimů i dalších menšin v každodenním životě, například při hledání práce. Konečně pak je to dnes v Evropě běžná segregace menšin v ghettech, jak to vidíme například na okraji Paříže.